Naštěstí mělo muzeum v Salalah zavřeno. I když jsem se těšil na starodávné artefakty, naši dnešní cestu bychom jednoduše nemohli stihnout. Na view poit jsme přijeli těsně před západem slunce. Teď když píšu tento post je tu tma jak v pytli.
Ayn Athum: Poslední šanci jsme dali vodopádu v oblasti Dhofar. Samozřejmě byl logicky suchý. Ale alespoň jsme projížděli krásnou krajinou. Těsně před příjezdem k prameni se po pravé straně silnice objevuje malé parkoviště a zpevněná cesta záhadně mizí v lesním porostu. Na konci cesty by se měl ze skály sunout vápencový vodopád (15 m). Vodopád se objevuje pouze po vydatných deštích, ale i v klidném ročním období je to kouzelné místo.
Taqah: Naší další zastávkou byl malý, ale dobře zachovalý hrad postavený v 19. století (🎟️3 OMR). Se zařízeným interiérem, dobrým značením a doprovodnou brožurou vysvětlující historii tohoto města produkujícího sardinky se jedná o jedno z lepších pevnostních muzeí v Ománu. Pevnost se nachází v pěkné rybářské vesnici Taqah, která se může pochlubit bílou písečnou pláží, upraveným městem Khor, pěkným nábřežím, další pevností na kopci (pro návštěvníky uzavřenou) a z nevysvětlitelného důvodu i několikapatrovou pobočkou banky Bank Dhofar.
Wadi Darbat: Je to oblíbené a přeplněné místo v období monzunů (khareef) a skvělé místo, kde si můžete užít džebel v jakémkoli ročním období. Wádí Darbát je travnatá náhorní plošina v kopcích, kterou charakterizuje největší přírodní trvalé jezero v Ománu. To je zdrojem ústí řeky, která se vlévá do Khor Rori, a za dobrého počasí khareef voda kaskádovitě protéká řadou vápencových tůní, než se dlouhým pádem převalí přes okraj plošiny na planinu pod ní.
V suchých měsících, od října do května, se v této oblasti utáboří kmen Jebbali. Okolní jeskyně využívaly sultánovy jednotky spolu s britskými SAS v polovině 70. let 20. století k infiltraci do oblastí komunistického povstání. Nyní je nejskrytější činností, kterou zde pravděpodobně uvidíte, odhánění drobného, kožešinou oděného hyraxe skalního (nepravděpodobného příbuzného slona) žijícího mezi skalami. Stejné území sdílejí i chameleoni, kteří jsou stejně skrytí a při úleku mění barvu.
Tawi Atayr – Sink Hole: Zastavili jsme se u hlubokého závrtu (100 metrů širokého a 211 metrů hlubokého), známého jako Ptačí studna, který v roce 1997 objevil tým slovinských badatelů. Bez varování se propadá ve zvlněné skalní krajině porostlé houštím. Z parkoviště vede malá stezka na vyhlídkovou plošinu, ale propadlina je přístupná pouze s průvodcem.
Jebel Samhan – view point: Vyjeli jsme na horní náhorní plošinu Jebel Samhan, kde jsme přenocovali. Ta náhle končí závratným srázem o více než 1000 metrů do pobřežní nížiny pod námi. Kolmý sráz přerušuje římsa a zdá se nemožné, že by odtud vedla nějaká cesta dolů, která by nevyžadovala lano a skoby. Ale není tomu tak: místní obyvatelé, vyzbrojení pouze hadí holí a konvičkou, lezou z planiny na džebel už po staletí po vlastních skrytých stezkách. To však nebylo nic pro nás, a tak jsme zde jen zaparkovali a pozorovali ptáky (hlavně vrány a některé velké dravce), jak se převalují přes okraj nebo se snášejí termikou z planiny na vrchol útesu při hledání potravy.
